Parkový areál na zámku Weesenstein

Dodnes dochované barokní základní rysy weesensteinského zámeckého parku sahají pravděpodobně k představám úprav rodu svobodných pánů von Uckermann, kteří zámek získali v roce 1772. Ale i majitelé zámku následujících staletí zde zanechali své stopy.

Zámecký park

Koryto říčky Müglitz bylo přeloženo, takže protíná park a rozděluje ho na dvě křídla. Tímto způsobem vzniklo přirozené vodní architektonické dílo, jež je doplněno malým umělým vodopádem. Obě části parku tvoří každá formální jednotku, kterou vede přísně symetrická síť cest k místům, kde návštěvníka očekávají různé zážitky. Část parku blíže k zámku zdobí řada růžových a květinových záhonů. Ve větší části parku vedou stinné aleje lip a habrovými živými ploty lemované cesty k architektonickým klenotům.

»Zmizelý« park

Romantická stezka vede zalesněným východním svahem údolí říčky Müglitz do »zmizelého« anglického parku, vzhůru k základům Belvederu, kdysi působivého loveckého pavilonu z barokního období. Okolo roku 1780 bylo weesensteinské panstvo díky úpravě takové zahrady považováno v Sasku za průkopníky. Příroda a poválečné vlivy však dnes většinu odkazů na bývalý anglický park setřely. Pozorný pozorovatel nalezne na cestě ke »zmizelému« parku malé pískovcové mosty, jednoduché lavičky a výhledy na zámek a okolí.